Od roku 2022 se lidem hypotéka u novostaveb může prodražit o téměř 16 splátek

Nové bydlení, 4. června 2020 (10:06)

Poslaneckou sněmovnou aktuálně projednávaný vládní návrh na daňové úpravy související s koupí nemovitosti vypadá na první pohled neškodně. Lidé sice na jedné straně přijdou o daňové zvýhodnění hypoték, na straně druhé ale stát zruší daň z nabytí nemovitosti. Tím dojde podle ministryně financí k rovnováze. Ale už se málo říká, že jenom někde. Novostavby pořizované na hypotéku, u kterých se daň z nabytí nemovitosti neplatí již nyní, se totiž mohou tímto opatřením prodražit. A rozhodně ne o málo. Pokud by byl vládní návrh přijat, lidé by v podstatě zaplatili u 30leté hypotéky 16 měsíčních splátek navíc, resp. by přišli o úsporu v této výši, píše ve svém komentáři Michaela Tomášková, výkonná ředitelka Central Group, a. s.

Přijetím návrhu by došlo ke znevýhodnění kupujících novostaveb, kteří by nic nezískali a jen by nesměli využít daňové zvýhodnění hypoték. O proklamované podpoře nové výstavby tedy v tomto případě nemůže být řeč a ministerstvo by mělo přiznat, že tímto krokem se pro velkou skupinu obyvatelstva podmínky výrazně zhorší. Proč? Protože u novostaveb se daň z nabytí nemovitosti neplatí již nyní. Navíc se v případě daňových úlev jedná v podstatě o jediný nástroj, jímž je ze strany státu nová výstavba podporována. Teď by ale o tuto logickou výhodu novostavby přišly a doplatili by na to hlavně jejich kupující. Například u hypotéky na 5 milionů korun (úroková sazba 2,45 % p. a., délka 30 let) budou muset lidé kupující nový byt oželet úsporu ve výši 310 tisíc korun, což znamená zhruba 16 hypotečních splátek. Podíl kupujících, kteří financují novostavbu hypotékou, přitom u našich klientů dosahuje téměř 50 procent.

Dále je potřeba zmínit, že škrtnutí daňových odpočtů bude mít bezesporu negativní vliv na bonitu žadatele o úvěr na bydlení. Na hypotéku by tak mohlo dosáhnout mnohem méně žadatelů s nižšími příjmy, protože daňový odpočet zvyšuje disponibilní příjem klienta a banka to při vyhodnocování žádosti o úvěr logicky bere v potaz. Nastává tedy paradoxní situace. Na jedné straně stát prostřednictvím České národní banky činí správné kroky ke zvýšení dostupnosti hypoték a zmírňuje kritéria na bonitu žadatele o hypoteční úvěr, ale vedle toho se ten samý stát prostřednictvím ministerstva financí vydá zcela opačným směrem.