Stát se chová jakoby nepotřeboval funkční města, říká šéf pražských plánovačů Boháč

newstream.cz, 20. listopadu 2022 (16:01)

Ondřej Boháč šéfuje Institutu a plánování rozvoje hlavního města Praha pět let. K hlavním úkolům jeho úřadu bezpochyby patří tvorba Metropolitního plánu. Ten ale ani po deseti letech stále není hotov a platit zřejmě nezačne ani za dva roky. Na vině je podle Boháče i zastaralý stavební zákon.

Metropolitní plán vzniká už deset let. Proč stále ještě není hotový?

Za prvé je asi normální, že územní plán, který má být dobrý pro velké město, vzniká delší dobu než několik měsíců. Tato doba je standardem i obecně ve světě, už i proto že se dokument musí docela dlouho promýšlet a projednávat s hodně subjekty. Pravdou je, že i mně se těch deset let zdá jako příliš dlouhá doba. Týká se to ale i Brna, kde na územním plánu pracují dvacet let, a navíc ho mimochodem opět slavně neschválili. Řadu let připravovala plány Plzeň i Liberec, a nakonec i menším městům, jako je Rakovník, to trvalo přes deset let. Hodně to souvisí s tím, že máme velmi nešťastný stavební zákon a vlastně i nešťastnou legislativu pro to, aby takto složitý dokument velké město zvládlo udělat v kratší době.

V čem je nesoulad se stavebním zákonem?

Stavební zákon nepočítá s tím, že existují města větší než pro 2000 obyvatel. Respektive, jeho regulativy vychází z průměrné velikosti obce u nás. V Česku jich je téměř 6300, což je velký počet na velikost naší země z geografického pohledu. Například mnohem větší Polsko jich má něco kolem tisíce. A z toho potom vychází, že průměrně velká obec u nás je velmi malá, má něco kolem 300 až 400 obyvatel. Je logické, že stát chce legislativu nastavit co nejjednodušeji, tudíž vytváří regulativa pro průměrně nebo středně velkou obec. Taková pravidla pak sice fungují v Orlové nebo v Kopidlně, v případě metropole velikosti 100 tisíc a více obyvatel ale logicky naráží. Ve velkých městech je jiný střet zájmů, které se do území propisují, úplně jiné plochy, které musíte zpracovávat. A takový dokument se potom svou velikostí a robustností stává neprojednatelným. Je to prostě příliš mnoho problémů na hromadě.

Bartoš po roce odkladů nakonec přes vládu protlačil novelu stavebního zákona. Je to dobrý zákon?

Je to komplikované, protože stavební zákon má část územního plánování a část povolování staveb. A na tuto část se nesáhlo ani v novele Ivana Bartoše, ani v předchozí novele Kláry Dostálové, ani v žádných jiných. A to je pro mě ten zásadní problém. Řeší se rychlost povolování staveb, ale nikdo nechce vidět to, že rychlost je především ze strany samosprávy nebo ze strany vedení měst a obcí určovaná územním plánem. Takže pokud se bude řešit jenom rychlost povolování staveb a nezmění se územní plánování – stávající systém stále vychází z komunistického uvažovaní a z centrálně plánované ekonomiky – tak se nikdy k rychlému stavebnímu povolení nedobereme. To je mentální blok, který se zatím u nás nedaří překonat.

Má o stavebním řízení rozhodovat samospráva, nebo státní správa?

Když to odlehčím, my máme v Česku takový velmi zvláštní socioekonomický experiment s názvem „přenesená působnost státní správy“. To je model fungování veřejné správy, který nemá žádný jiný stát v Evropě. Jde o náš vynález, který spočívá v tom, že část věcí rozhoduje samospráva a část takzvaná státní správa, což je jenom samospráva na úrovni státu. Výsledkem tohoto modelu je, že se ke všemu vyjadřuje strašné množství institucí a jednotlivé dokumenty jsou jen obtížně projednatelné. Veškeré procesy pak logicky trvají extrémně dlouho.

Stát by do rozhodování neměl vstupovat?

Myslím si, že nepochybně jsou zájmy státu, které si hájit má. Na druhou stranu jsou i zájmy obce, které se dnes nedaří prosazovat. Například územní plán jako takový má být výsostný nástroj samosprávy, tedy starosty nebo zastupitelstva obce. Tak to ale bohužel nefunguje. Starostové to mají obvykle nastaveno tak, že jde o komplikovanou věc, kterou mu musí dodat erudovaný úředník státní správy, protože on sám tomu vlastně ani rozumět nesmí. To vnímám jako zásadní chybu.

Vrátíme se ke stavebnímu zákonu a jeho plánovací části. Proč ji třeba Praha potřebuje mít?

Územní plánování musí být zákonem řešeno. Problém je, že nemáme tu velikostní rozrůzněnost. To je v plánování nesmysl. U nás je to nastaveno tak, že malé obce zatěžujeme problémy velkých nebo středně velkých měst, a naopak velkým městům nabízíme nástroje, které fungují na malých obcích.

Takže by stačilo vytvořit pravidla pro různě velká města a obce?

Ano. Nerozumím tomu, proč stát neudělá zvláštní nebo prostě jiná pravidla například pro statutární města nebo města nad 100 tisíc obyvatel, nebo nad 50 tisíc obyvatel. Bohužel se už nacházíme v situaci, kdy města, ekonomické motory státu, jsou opravdu zaseknutá a přestala se točit. Máme díru ve státní kase. A místo toho, aby si stát řekl, že potřebuje funkční města proto, aby mu plnila kasu a mohl díky tomu podporovat slabší regiony a udělal konečně změnu, tak trvá na dosavadním přístupu.

Zpět k Metropolitnímu plánu, který měl být dle příslibu bývalého magistrátu do roka schválený. Nemáte obavy, že ani do roka hotový nebude?

Ano, myslím si, že ani do roka nebude hotový. Zároveň zastávám názor, že je správné, že se neschvaloval těsně před volbami. Jde o dokument samosprávy, a tudíž by se do něj měla promítnou i ta nová, vzešlá z voleb.

Více čtěte na www.newstream.cz