Ve sněmovně už to je, teď musí rozhodnout organizační výbor. Kdy to přijde na pořad jednání nevím.

Vláda zrušila vámi navrhovaný princip nejvyššího stavebního úřadu s odůvodněním, že úřady mají být blíže občanům. Takže je konec centralizace?

Mě to mrzí. Když jsme začali reformovat stavební právo, chtěli jsme řešit všechny problémy. Pokud zůstane současných asi sedm set stavebních úřadů, tak vláda rezignovala na vymahatelnost lhůt, na zastupitelnost úředníků. Stavebníci zůstanou ve stejném marastu, jako jsou dnes. Překvapuje mě to.

Vláda podržela princip zvláštního stavebního úřadu pro speciální stavby. Nedokážu pochopit, proč když je tento model vhodný pro nejdůležitější stavby státu, proč není vhodný pro běžného stavebníka. Lidi zajímá, aby dostaly od úřadů služby v čase, který je jim určen.

Podlehl ministr Bartoš v přípravě stavebního zákona Starostům?

Definovala bych to asi tak, že úředníci slaví, stavaři pláčou. Na rychlosti stavebního řízení se nic nezmění. Stavební zákon je o kompromisech. Ale pokud se k současné úpravě staví negativně nejen odborná veřejnost, ale i neziskové organizace, a nespokojená jsou i velká města, tak ministr Bartoš nechal schválit něco, co se nelíbí vůbec nikomu.

Proč váš návrh stavebního zákona narazil na novou vládu?

Stavební zákon je vedle občanského zákoníku jedna z nejsložitějších právních norem. Proces jeho tvorby trval velmi dlouho a několikrát jsme opakovali mezirezortní připomínkové řízení. Jednali jsme se všemožnými svazy, pořád se zákon měnil. Chtěli jsme dosáhnout kompromisu. Naše vize byla, abychom stavební právo zreformovali tak, aby Česko nebylo v této kategorii ostudně někde kolem sto padesátého místa na světě. A je třeba říct, že naše vláda předložila návrh, kde první instancí byly obce. Od kraje dál už to bylo na státu.

Celé to vypadá, že jde o souboj o pravomoci mezi státem a obcemi…

Hlavním cílem úprav stavebního zákona podle nové vlády bylo, aby pravomoci zůstaly obcím. Aby to zůstalo u starostů.

Jsou tu dvě části, územní plánování a stavební řízení. První by podle vašeho návrhu měly mít v kompetenci obce, druhé stát. Co se zvrtlo?

Správně by to mělo být tak, že stavební řízení je součástí státní správy. I dnes to tak je, jen v takzvané přenesené působnosti. O výstavbě rozhodují obce, ale ve státní působnosti. My říkáme, že do budoucna by to měl vykonávat stát, aby se zamezilo všemu zdržování, které existuje. Například na Slovensku obec sama sobě nemůže povolovat projekty. To je systémová podjatost, o které mluvím.

Další, co jsme sledovali „čistou“ státní stavební správou, je zastupitelnost. V malých obcích je na stavebním úřadě jeden člověk. A když má dovolenou, nebo je nemocný, není tam nikdo další. Na současného ministra útočí starostové, kteří nechtějí přijít o kompetence. Má to těžké. Ale kdyby vláda měla odvahu, šel by připravit model, kdy by první instancí byly obce s rozšířenou působností. Takto byl postaven náš model.

Takže je tu tlak starostů na to, aby stavební zákon nesebral starostům dohled nad stavebním řízením?

Určitě ten tlak je. A je enormní. Ale je protizákonný, a to musím říct na férovku. Stavební řízení je v působnosti státu. A žádná samospráva by neměla zasahovat do stavebního řízení. V jejich kompetenci je územní plánování. Nikdo by obci neměl říkat, kde bude průmyslová zóna nebo bytové domy. Ale zasahovat do stavebního řízení je protizákonné. Ale mnohdy se to děje. Obrovský tlak starostů vyvolává pochybnost, proč chtějí, aby to zůstalo v jejich kompetenci.

Více čtěte na www.newstream.cz